Kontakt:

Kontaktní osoba: Jan Hudeček

Tel. číslo: +420 721 754 892

e-mail: rychle-snadno@email.cz

ICQ: 566 146 719

Vítejte na webu věnovaném inzerci a poznání, nákupu i zasmání!

2012 - Kosmické záření a "fotonová energie"

2012 - Kosmické záření a "fotonová energie"

Dlouho jsem si pokládal otázku, co by mohlo z jádra Mléčné dráhy do Sluneční soustavy přiletět, aby to mohlo ovlivnit život zde na Zemi. Podle „profíků” se k nám z jádra ani odjinud nic nechystá. Ale v roce 1912 také bylo několik takových
profíků, kteří žili v domnění, že postavili
nepotopitelnou loď a
rozhlásili tuto zvěst po
celém světě. Ten, kdo se tehdy odvážil namítat, že nemusejí mít pravdu, byl k smíchu. Přesto ale ta
loď skončila na dně
oceánu už při své první
plavbě do Ameriky! A ten, kdo byl k smíchu potom, byli konstruktéři Titaniku a jejich víra, že už poznali vše a postavili něco naprosto revolučního a nezničitelného. Kde je ta
jistota, že podobného
omylu se dnes, dá se říct přesně 100 let poté,
nedopouští astronomové, když se i přes značné pochybnosti o povaze
Galaktického jádra smějí postavení planet v roce 2012? Kdo nám zaručí, že v jádru se neskrývá už nic nepochopeného, co by
mohlo překvapit i vědce?! Není zdravé věřit všemu bez použití vlastního mozku!

Už jen ta skutečnost, že k postavení planet do
přesné linie s jádrem
Mléčné dráhy dochází jen jednou za 26 000 let je hodna pořádného
zamyšlení. O to víc
bychom se nad tím měli
zamyslet, když tou dobou, kdy k tomu dojde příště, bude rok 2012. Je to něco výjimečného. A jen
tak ledabyle tím
opovrhovat bychom určitě neměli. Proto jsem se poněkud vzdálil vědcům – kritikům a začal jsem bádat sám, individuálně a nezávisle.

V předchozím tématu jsem nastínil, že tím, co nás z jádra ovlivní, nejspíš nebude gravitace. I když ve středu Galaxie máme
dobře rozvinutou černou
díru Sagitarius A* a celé
centrum Galaxie pracuje s ohromnými gravitačními silami, pro značnou vzdálenost mezi středem Galaxie a Sluneční soustavou se jí k nám dostává jen velice málo.

Co se týče černé díry,
která by v extrémním
případě možná nemusela tolik respektovat ani tuto
vzdálenost, tak její
výtrysky (řekněme
„prostory”, odkud polyká hmotu z vesmíru), směřují
kolmo ke Galaktické
rovině; Slunce je rovníku
podstatně blíže, takže z tohoto hlediska jsme
nejspíš v bezpečí. Podle
studií navíc pod vlivem
černé díry dochází ke
zpomalování času, což je v rozporu s očekáváním do roku 2012 – čas se má spíše zrychlovat. Takže jsem začal hledat něco, co by mě mohlo utvrdit v dojmu, že se někde zase skrývá háček.
Nakonec jsem ten háček zřejmě i našel. A mohu předem říci, že je
opravdu neuvěřitelné, jak v tomto konstruktu
všechno (opět) pěkně
zapadá do sebe.

Po přečtení několika
odborných článků a
shlédnutí příslušných grafů jsem došel k závěru, že tím, co nás může do roku 2012 postupně se stoupající tendencí ovlivňovat, by mohla být notná dávka kosmického záření původem právě z
centra naší Galaxie.
Kosmické záření bylo
objeveno v roce 1912
rakouským fyzikem
Viktorem Hessem. Skládá se především z nabitých částic protonů a jader hélia, ale jsou v něm zastoupeny i další prvky v menším množství.
Skrývá v sobě obrovské
energie, které až
stomilionkrát přesahují
hodnoty, jichž bylo
dosaženo v umělých
urychlovačích částic.
Používá se dokonce
definice, že mikroskopické částečky kosmického záření mají
makroskopickou energii.
Jako hlavní zdroj tohoto
záření byly označeny
především aktivní centra Galaktických jader (tedy včetně jádra Mléčné dráhy), protože směr, odkud byl tok kosmického záření zaznamenán, často
odpovídal polohám Galaxií.
Kosmické záření však
může produkovat de facto každý objekt, který „vysílá” světlo. Největším zdrojem záření ale zůstávají centra Galaxií.

Podstatné je, že kosmické záření zjevně nemá nic moc společného s gravitačními silami, které se, laicky řečeno, udržují v podstatně větší blízkosti ke svému zdroji a mají
opačný směr (směr sil je směrem k objektu).
Kosmické záření na rozdíl od těchto sil putuje velkými rychlostmi ven od
zdroje do obrovských - i
mezigalaktických –
vzdáleností. Je tedy
pochopitelné, že při této
pouti vniká neustále i do
Sluneční soustavy a
zemské atmosféry bez
ohledu na vzdálenost
jiných Galaktických jader, které prakticky vždy vysoce přesahují i miliony světelných let. Určitá hodnota kosmického záření, která dopadá na
zemský povrch, je zde
tedy vlastně stále, a za
normálních okolností
žádným zásadním
způsobem život na Zemi neovlivňuje. Alespoň to tedy zatím nebylo nijak doloženo.

Bude to ale platit, až se
nám nejbližší zdroj silného kosmického záření, tedy centrum Mléčné dráhy, spojí do přímky se Zemí a s naším Sluncem? (Střed
Mléčné dráhy je nám
nesrovnatelně blíže než
jádra ostatních Galaxií,
jejichž energie v menším množství zaznamenáváme,
takže přítok záření z
jádra naší Galaxie by mohl být za příznivých
podmínek, které by v
roce 2012 reálně nastat
mohly, pravděpodobně
mnohem silnější.) Nemohou se vlivy Galaktického jádra a Slunce při výjimečném postavení planet „nějak” provázat a otevřít tak jakýsi „kanál”,
který přispěje ke
snadnějšímu průniku
většího množství
kosmického záření z jádra Mléčné dráhy? Kromě toho, jak jsme si už řekli dříve, je tu i další faktor:

Sluneční soustava obíhá
kolem středu Galaxie a
během tohoto oběhu může občas vniknout do prostoru s odlišnými
podmínkami a třeba i s
jinou intenzitou kosmického záření! Že Země čas od času vstoupí do prostoru
se zvýšeným kosmickým zářením vlastně už skoro
není nic teoretického –
podle všeho tomu tak
bývá minimálně v
případech, kdy Sluneční
soustava protíná
galaktickou rovinu. Hvězdy jsou totiž v prostoru rovníku nahuštěny do větší blízkosti, společně
vytváří silnější světlo a
jsou tedy příčinou
intenzivnějšího kosmického záření. - Studie prokázaly zajímavé shody mezi
masovým vymíráním druhů na Zemi v dávné minulosti s obdobími, kdy podle astronomických výpočtů Země protínala galaktický rovník, jak se podrobněji zmiňuje tento článek:

Příčinou periodického
vymírání druhů je zřejmě kosmické záření. Galaktický
rovník ale v roce 2012
protínat nebudeme. I když k tomu ale nedojde, je tu dostatek indicií, proč tvrdit, že ke zvýšení toku kosmického záření stačí již tolikrát zmiňované nevšední Galaktické postavení:

Jako první bychom si mohli uvést teorii dánského klimatologa Henrika Svensmarka. Nevím, zda je on zastáncem fenoménu roku 2012 nebo ne, ale nevidím
důvod, proč bychom si
jeho teorii nemohli zmínit. Podle jeho hypotézy totiž
může intenzita toku
kosmického záření z
kosmu úzce zasahovat i do některých přirozených procesů zde na Zemi, a to konkrétně do procesů klimatických.

Když záření dopadne do
zemské atmosféry, dochází zde prokazatelně k reakcím s částicemi vzduchu. Ve většině případů se tyto procesy odehrávají ve výškách asi 30 km nad zemským povrchem. Částice kosmického záření pak mezi sebou reagují a vytvářejí tzv. spršku sekundárního záření, která pak dopadá na zemský
povrch (k tomu se ještě
vrátíme později).
Svensmark věří, že
vlivem intenzivní ionizace vzduchu v těchto výškách,
způsobené právě
kosmickým zářením,
dochází k dalším srážkám částic kosmického záření s
volnými radikály a
následně ke kondenzaci.
Výsledkem tohoto procesu je vznik většího množství
oblačnosti. Jinými slovy a zjednodušeně – podle
teorie H. Svensmarka může mít kosmické záření úzký vliv na tvorbu mraků: čím
více nabitých částic
kosmického záření vnikne do naší atmosféry, tím více mraků se vytvoří v
naší troposféře.

IPCC, Mezinárodní panel
pro klimatické změny,
přitom už informoval o
jistém procentuálním
nárůstu oblačnosti
především na severní
polokouli. Konkrétně
například v USA je
detekován rostoucí trend pokrytí oblohy oblačností asi o 1,4% za dekádu. V globálu, tedy už včetně jižní polokoule, se tento
postupný trend začal
projevovat především od roku 2003 nebo 2004.
Tehdy přitom vrcholil
poslední jednáctiletý
sluneční cyklus a
schylovalo se k útlumu
sluneční aktivity... Nemůže být tedy vinou tohoto nárůstu oblačnosti opravdu
vyšší množství kosmického záření dopadajícího do naší atmosféry? Jsou důkazy, které potvrdí, že intenzita kosmického záření
v dnešní době opravdu
stoupá? A pokud ano, pak by stálo za to odpovědět si ještě na jednu otázku:

Jaký je jeho zdroj? Jádra
okolních Galaxií jako v
minulosti? Nebo je to
tentokrát jádro naší
Galaxie, které svůj vliv
bude významně zesilovat do roku 2012 a pošle nám mnohem větší množství kosmického záření než na jaké jsme byli doposud zvyklí? Odpověď na první
otázku nám naznačí
následující grafy:

kosmicke-zareni_1870-2000.jpg

První graf znázorňuje hodnoty kosmického záření
určené pomocí geomagnetického pole Země (červená křivka) a pomocí sedimentů izotopu 10 Be v grónském ledovci (modrá čárkovaná křivka) v období od roku 1870 do 2000. Díky metodám, které
se pro tato měření
používají, bylo možné v
celku přesně odhadnout i intenzitu kosmického záření ještě před rokem 1912, kdy bylo oficiálně
objeveno. Na grafu si
všimněme především
několika podstatných věcí – v první řadě je více než patrné, že pro
intenzitu kosmického záření v daném období není rozhodující jen
jedenáctiletý sluneční
cyklus, jak jsme si řekli
výše (to jsou ty
pravidelné „kopečky”,
které se v celku přesných periodách objevují v celém grafu). Je tu pravděpodobně i něco jiného, co způsobuje změny v toku kosmického
záření v podstatně delších periodách (všimněte si, že v druhé polovině 19. století byl příděl kosmického záření o asi 15% vyšší než ve 20. století); je nicméně možné,
že za tyto znázorněné
déletrvající výkyvy může také sluneční aktivita, protože v 19. století byla celkově nižší než ve století 20. Ten pokles na grafu ve 20. století si ale rozhodně dobře
zapamatujte. Ještě se k tomu za chvíli vrátím. Dálesi rozhodně všimněte toho nenápadného vzrůstu
křivky po útlumu ve 20.
století, ke kterému
dochází v samotném
závěru grafu (na přelomu milénia). To už by mohlo trochu poutat:

Není to předzvěst toho
dramatického vzestupu
hodnot kosmického záření, které budeme do roku 2012 svědky? Vzhledem k hodnotám zachyceným na grafu v minulosti se to ale může jevit jako nepodstatné. Proto
předkládám další graf,
který znázorňuje intenzitu kosmického záření dopadající do zemské atmosféry v aktuálním období 1999 – 2009:

kosmicke-zareni_1999-2009.gif

Tady je už jednoznačné a nesporné, že intenzita
kosmického záření, kterou zde představuje modrá křivka vytvořená z jednotlivých bodů,
skutečně v poslední
dekádě zaznamenala jistý nárůst, především pak počínaje rokem 2004. A tento nový trend pokračuje dodnes: ke konci roku 2009 jsme
dokonce o 19% překročili rekord v toku kosmického záření z 60. let minulého století (znázorňuje to červená vodorovná čára)!

A to jsme se ještě v
poslední dekádě minulého století setkávali s hodnotami absolutně minimálními!

Jak to bude pokračovat dál? Ani astronomové s tímto vývojem nepočítali. Na grafu si můžete všimnout černé tečkované křivky. Ta znázorňuje původní
předpoklady astronomů...

Když si připomene
Svensmarkovu teorii,
můžeme zjistit, že
procentuální nárůst
oblačnosti v posledních
letech se docela dobře
shoduje s obdobím, kdy
začala stoupat intenzita kosmického záření. Nelze upřít představu IPCC, že
za stávající změny klimatu může jen člověk a CO2, ale paralely mezi intenzitou kosmického záření v daném období a pokrytím oblačností jsou pozoruhodně přiléhavé. Ale abychom se vrátili přímo k tomu, kvůli čemu se zde kosmickým zářením
zabýváme:

Astronomové tento vzestup v kosmickém záření přičítají vesměs
dlouhotrvajícímu slunečnímu minimu, kterého jsme byli
do nedávna svědky. Je to možné, dává to s ohledem na pravidla zaznamenaná v historii smysl. Je třeba se ale zamyslet nad tím,
proč se tyto abnormality ať už na Slunci nebo přímo v toku kosmického záření vyskytují zrovna teď, když se blíží tolik
diskutovaný rok 2012.

Nemůže už toto souviset s tím galaktickým sladěním,
ke kterému se schyluje?
Ten vzestup kosmického záření je totiž opravdu v celku značný. Je tentokrát
na vině i jádro Mléčné
dráhy? Je reálně možné, že jisté známky blížícího se toho
výjimečného galaktického postavení, o kterém tu stále mluvíme a které
vyvrcholí 21. 12. 2012, by mohly teoreticky být
patrné již určitou dobu
předem (měsíce nebo
možná i roky), protože ke sladění tohoto typu se pravděpodobně schyluje postupně, nikoliv nárazově. Takže
souvislost mezi stávajícím vzestupem intenzity kosmického záření a rokem 2012 určitě podle mého názoru určitě vyloučit nelze.

Jestliže je tento odhad
správný, pak následujících
měsících už pravděpodobně nebudeme svědky žádného většího poklesu intenzity
kosmického záření,
přestože sluneční aktivita v současné době už stoupá. Nelze sice v bezprostředně nejbližší době ještě vyloučit krátký výkyv, ale nebude už mít
pravděpodobně dlouhého trvání. Pokud je totiž skutečně na vině stávajícího vzestupu jádro naší Galaxie, příděl kosmického záření do naší atmosféry bude dál spíše významněji stoupat. A už nebude záležet na tom, zda bude sluneční aktivita
nízká nebo vysoká,
protože pokud více zesílí přítok záření ze
samotného zdroje, pohltí pravděpodobně i odpor vyvolaný Sluncem.
Intenzita kosmického
záření v naší soustavě
pak tedy ve výsledku tak jako tak významně
stoupne a do roku 2012
bude mnohonásobně vyšší než dnes. Tempo
stávajícího růstu je podle mého pravděpodobně jen
„předehra”.

Kosmické záření ve vysokých dávkách ale dost možná nezpůsobuje
jen negativní a ničivé
změny... Rozhodně čtěte dál, protože teprve teďto začne být doopravdy zajímavé:

O transformaci se stále
dokola a neustále tvrdí,
že jakási „kosmická
energie” změní naše
vnímání a chápání světa a změní i strukturu naší DNA. A nejen to – má být
údajně příčinou
urychlujících se změn
všude ve světě včetně
třeba klimatu. Je to prý
očistný proces, který Zemi dovede k novým a
mnohem lepším začátkům. Proč to sem tak najednou pletu? - Je to překvapivé, ale mezi
kosmickým zářením a
obecnými charakteristikami
transformace je, zdá se, pozoruhodně velká
spousta bodů, které do
sebe neuvěřitelně
zapadají. Při jejich čtení
se dá opravdu jen
žasnout. Posuďte sami:
Často se objevují názory, že proces transformace započal v roce 2004 a od té doby se projevuje postupně čím dál více. A podívejte se, co se v
tom roce a dál dělo s
kosmickým zářením podle výše uvedeného grafu...

Někdy je tato „kosmická energie” nazývána také jako „fotonová energie”. A
tady máme další
neuvěřitelnou paralelu –
kosmické záření obsahuje fotony! Ty jsou společně s elektrony a miony
hlavní složkou především sekundárního kosmického záření, tedy toho záření,
které vzniká následkem
procesů v atmosféře 30
km nad povrchem Země a pak dopadá na zemský povrch (viz. obrázek níže)! Dále – studie, v kterých byly publikovány souvislosti mezi masovým
vymíráním druhů a
přechodem Země přes
galaktický rovník, kolem
nějž je množství
kosmického záření značné zvýšené, mluví také o tom, že tvorům tehdejšího světa způsobilo kosmické
záření i změny DNA! Viz
již zmíněný článek:

Příčinou periodického
vymírání druhů je zřejmě kosmické záření Je sice pravděpodobné, že až taková vlna kosmického záření jako na galaktickém rovníku nás nejspíš nečeká, ale od transformace se dnes čeká úplně totéž (změna struktury DNA)! Ke všemu se zdá, že kosmické záření nám také poskytuje
odpověď na problematiku zrychlování času, ke
kterému má dojít do roku 2012: Už jsme si řekli, že se skládá z nabitých částeček, ať jde o protony, neutrony, nebo o fotony, miony a další...
Také jsme si řekli, že má velice vysokou energii.

Může se tedy pod jeho
větším vlivem změnit i
rychlost času?

Odpovězme si takto: Kdy vám utíká čas rychleji? Když se bavíte nebo když se nudíte? Předpokládám, že
u všech bude odpověď
stejná. - Čas utíká
většinou rychleji, když se bavíme, protože tím
rozproudíme energie ve
svém okolí. Co se tedy
může stát s časem, když se ve vzduchu objeví velice vysoká energie kosmického záření? Odpovězte si sami. Není to těžké.

Skutečně nás čeká silný
příval kosmického záření z jádra Mléčné dráhy? Je snad kosmické záření to
stejné jako „fotonová
energie” neboli „kosmická
energie”, o které mluví
zastánci transformace?
Pozoruhodně mnoho indicií tomu všemu nasvědčuje.
Nenacházím žádný rozpor...
Kromě toho – Mayové
věřili, že právě energie z
jádra Mléčné dráhy
nakonec vytvoří
předpoklady pro nové
začátky na Zemi. A odkud k nám do roku 2012 tentokrát může zamířit kosmické záření? Z centra
Mléčné dráhy! Věda o
kosmickém záření –
globální nárůst oblačnosti – transformace – mayské předpovědi: vše do sebe neuvěřitelně zapadá!

kosmicke-zareni_atmosfera.gif

A tečka na závěr: Pod tímto odstavcem máme
znovu vložený první graf znázorňující intenzitu kosmického záření v letech 1870 až 2000.
Podívejme se na ten
pokles křivky ve 20.
století. Nemáte taky ten pocit, že přesně v té době, kdy začala křivka klesat, se začaly ve světě dít stále větší
věci? První světová
válka, pak druhá a
holokaust, různé
technologické revoluce,
další války, postupné
propadnutí hmotným
hodnotám, komunistická
éra, přelidnění, absolutní odcizení od náboženství,...
Křivka na grafu jako by
tak trochu kopírovala naši historii... Všimněte si, co se s tou křivkou děje třeba v době, kdy začala druhá světová válka!
Kdoví... Buď je toto
všechno jen úsměvná
shoda náhod anebo to
může posloužit jako velice zajímavá hypotéza, že kosmické záření a jeho složky nejenže zasahují
do klimatických procesů, ale možná i nějakým dosud nezjištěným způsobem ovlivňují i naše kolektivní vědomí... Pokud je pak tato hypotéza správná, co asi s námi může udělat dramatický nárůst v blízké budoucnosti? (Připomínám, že Galaktický sladěním do
roku 2012 se pro to
mohou vytvořit velmi
příznivé podmínky.)
Možnou odpověď na tuto otázku jsme si uvedli v předchozích dvou odstavcích...

kosmicke-zareni_1870-2000_2.jpg

Když jsem studoval problematiku kosmického záření, nevěřil jsem ani vlastním očím, kolik shod se vším se v něm
skrývá. Přeci jen – těch
paralel... Je jich až příliš
mnoho. Co vy? Jak to
vidíte? Neobvyklá shoda
náhod? Nebo důkazy???


Shrnutí nejpodstatnějšího aneb
co jsme o kosmickém
záření zjistili

1) Dne 21. 12. 2012 dojde ke Galaktickému sladění, které se opakuje jen jednou za 26 000 let. Podmínky, které tehdy nastanou, by mohly přispět ke snadnějšímu průniku
většího množství
kosmického záření z
centra Mléčné dráhy.


2) K tomuto galaktickému sladění se pravděpodobně schyluje postupně; kosmické záření by tedy mohlo svůj podíl zintenzivňovat již delší
dobu před rokem 2012.


3) Intenzita kosmického záření dopadajícího do naší atmosféry od roku
2004 stoupá.


4) Podle teorie H. Svensmarka může kosmické záření způsobovat tvorbu
většího množství
oblačnosti. - IPCC již
informoval o globálním
nárůstu oblačnosti v řádu několika procent.


5) Kosmické záření
obsahuje nabité částice
(protony, miony, fotony, jádra hélia aj.)


6) Studie prokázaly
zajímavé shody mezi
masovým vymíráním druhů a dobami, kdy byla na Zemi zvýšená aktivita kosmického záření kvůli poloze na galaktickém rovníku. Roku 2012 na rovníku nebudeme, ale galaktické postavení 21.
12. 2012 by k průniku
většího množství záření přispět mohlo. Nikoliv ale v takové míře jako na galaktickém rovníku.


7) Mezi poznatky o vlivu
kosmického záření na Zemi v minulosti a
charakteristikami tzv.
transformace, která je
popisována jako duchovní vzestup lidstva v souvislosti s rokem 2012, jsou neuvěřitelné shody. -
Kosmické záření stoupá od roku 2004; podle studií v minulosti měnilo DNA tehdejších tvorů; hlavní složkou záření
dopadajícího na zemský
povrch jsou fotony a pod vlivem většího množství kosmického záření by mohlo dojít ke zrychlování času. - Transformace údajně probíhá od roku 2004 a čeká se změna struktury naší DNA. Často se také mluví o
zrychlování času do roku 2012 a energii, která nám má měnit vědomí, duchovně pracující lidé nazývají "fotonovou energií".


8) Kosmické záření možná nějakým způsobem ovlivňuje naše kolektivní vědomí. Zaznamenaná intenzita kosmického záření
ve 20. století pozoruhodně koliduje s několika velkými
událostmi, které se v té
době odehrávaly.


9) Není-li tato teorie
chybná, můžeme čekat v nejbližších měsících a
letech dramatický nárůst intenzity kosmického záření
původem z centra Mléčné dráhy. Do roku 2012 může být mnohonásobně vyšší.
Jestliže ale kosmické
záření ovlivňuje naše
vědomí, mohli bychom za těchto podmínek čekat razantní změny v našem myšlení možná přesně tak, jak je to připisováno transformačnímu procesu...




Publikováno: 19.2.2010

Autor schvaluje šíření
článku pro širší veřejnost V NEZMĚNĚNÉ PODOBĚ za podmínky, že pod článkem vždy uvedete ODKAZ NA
TYTO STRÁNKY.
Rozešlete odkazy na
jednotlivé části eseje po
emailu svým přátelům!

http://www.fenomen2012.net/esej/kosmicke-zareni.htm














<-- Vrátit se o krok zpět


Bookmark and Share


09.12.2011 10:00:16
hudy999ajajajajaja


Přihlášení



Registrace







Nakupujete rádi, nebo hledáte výhodného poskytovatele služeb? Máme pro Vás TOP výběr těch NEJ e-shopů a poskytovatelů v přehledných kategoriích:



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one